Your address will show here +12 34 56 78
PAVEL VRBA

(* 16. 4. 1938 v Brně, + 7. 9. 2011 v Praze)

Patří k nejvýznamnějším autorům písňových textů,  je spolutvůrcem české rockové poetiky, psal snad pro všechny naše přední interprety nejen svojí generace, byl odměněn mnoha cenami i cenou nejvyšší – některé jeho slogany se staly součástí obecné češtiny. Jeho písně znějí v médiích, Jasná zpráva s hudbou Petra Jandy byla po mnoho let  živě nejhranější českou písní a v roce 2014 byla vložena do Zlatého fondu Ochranného svazu autorů. Psal pro divadlo i film, vydal několik knih. Není mu cizí ani vážná hudba, která vyžaduje jiný přístup a jazyk než běžná písničková tvorba. Ceněna  je  jeho schopnost a dar rozlišit žánr. Má pověst „schizofrenika“, protože se vyjadřuje jinými prostředky v populární muzice a zcela odlišnými v rocku, a přitom jeho rukopis zůstává osobitý, nezaměnitelný. Byl muzikantem, který psal vedle písňových textů i básničky. Jsou druhou větví jednoho kmene. Obě větve se občas proplétají… Pavel Vrba patřil k nejprestižnějším autorům písňových textů, které v posledních padesáti letech naše hudební scéna měla. Byl odměněn mnoha cenami (2x zlatá, 1x stříbrná, 1x bronzová Bratislavská Lyra, 2x stříbrná a 1x bronzová Děčínská kotva, výroční cena ČHF 91 za textovou tvorbu, 2. cena (první neudělena) Národní soutěže o muzikál v roce 92 za 451° Fahrenheita – Zapalovač) a dostalo se mu i ocenění nejvyššího, jaké si může autor přát: jeho některé slogany se staly součástí obecné češtiny (jasná zpráva, jedeme dál).

Textař, básník, dramatik

Psal pro divadlo, film a televizi, za svého života vydal sedm  knih (Praha – kaleidoskop velkoměsta, Yvetta Simonová a její osudoví muži, …A prošlo tu 60 + 6 andělů, Můj Ahasver, knížka textů Jasná zpráva, NOHY viděné očima Jakuba Ludvíka a Pavla Vrby a Mědvědí knížka). Po jeho smrti vyšly dvě knížky básniček (Charlotta a Rumová nevěsta), jedna biografická knížka s diskografií, s mnoha fotografiemi , s 230 texty písní , s CD a DVD (Básník na pěti linkách) a knížka o Praze s jeho Příběhy a s fotografiemi Miloše Schmiedbergra  (Moje Praha). Nedílnou součásti knížky je CD Královská cesta Pavla Vrby ve formě textempora. Měl za sebou zkušenost dramaturga v Hudebním divadle Karlín, kde byl spoluautorem her a muzikálů Mazlíčkové, Cikáni jdou do nebe, Zahraj to znovu, Same, Povečeříme v posteli451° Fahrenheita – Zapalovač. Pro divadlo Ungelt přebásnil Webberův a Blackův komorní muzikál Líp se loučí v neděli, ve kterém ztvárnila hlavní postavu Marta Kubišová a obdržela za ni výroční cenu Thalie 2001. Spolu se scenáristou Jiřím Hubačem napsal muzikály Já, Francois Villon, Antoinetta – královna Francie a Napoleon a Josefina. V poslední letech svého života byl oslovován i oblastí tak zvané vážné hudby, která vyžaduje jiný přístup a jazyk, než je v populární hudbě obvyklé (např. skladby J. S. Bacha Ave MariaAir v podání Lucie Bílé nebo barokní árie uváděné Karlem GottemEvou Urbanovou). To však nic nemění na tom, že Vrba byl vírou a založením rocker. Art rocková alba Blue Efektu a brněnských Synkop (Svět hledačů, Třiatřicet, Sluneční hodiny, Křídlení, Dlouhá noc) jsou nepředstavitelná bez jeho nezvyklé metaforiky a novotvarů, stejně jako bluesový repertoár Jana Spáleného nebo celá jedna dekáda Jandova Olympicu (Jasná zpráva, Osmý den, Dávno, Jako za mlada). Pavel Vrba napsal okolo 2000 textů, rozuměl si s Petrem Spáleným (Kdybych já byl kovářem, Dáma při těle…), Leškem Semelkou (Šaty z šátků, Jména…), Martou Kubišovou (Lampa, Zlý dlouhý půst…), Helenou Vondráčkovou (Mám ráda cestu lesní…), Věrou Špinarovou (Já tě závidím, Je mi líno…), Pavlem Bobkem (Dálniční hlídka, Věž tónů a slov…), Marií Rottrovou (Bouda na hororu, Most…), Petrou Janů (Říkej mi, Jedeme dál – duet s Petrem Jandou, Pasáže) , s Karlem Gottem ( Bloudím pasáží, Ty jsi můj zvláštní Anděl , Sentiment,  Obraz  žen nebo duety s Lucií Bílou Ať láska křídly mává, Krása)  a dalo by se pokračovat dlouho a dlouho  (v jeho knize textů Jasná zpráva je uvedeno 220 písní od čtyřiceti interpretů). Nebyl to žádný „jednonohý fotbalista“, což je v textařské branži dost vzácné – jelikož byl hudebně vzdělaný (housle, kytara, klarinet), psal stejně na noty jako na všelijak nahrané melodie z demo snímků. Od dětství psal básničky, brzy začal hrát v různých hudebních skupinách a odtud bylo nejkratší spojení k psaní textů. Básničky nikdy psát nepřestal a tak jsou vedle textů druhou větví jednoho kmene. Literární kritik Vladimír Justl říká, že jestliže je textař básníkem, pozná se to ze čtyř pěti řádků. O Vrbovi zřejmě nezapochyboval, když v sedmdesátých letech uvedl v pražské Viole dvě jeho poémy – Mizející Praha a Můj Ahasver. Pavel Vrba byl třikrát ženatý, maturoval na strojnické průmyslovce v Praze, nikdy nebyl politicky organizován, v roce 71 absolvoval stáž v muzikálových divadlech v Londýně, jeho největším koníčkem bylo lyžovaní, horská turistika a dlouhé procházky s labradorkou Charlottkou. Od roku 1966 (kromě dvou let dramaturgování v karlínském divadle 91, 92) byl „na volné noze“, od svých třiceti let žil v samém centru Prahy – na Malé Straně a na Starém Městě – Josefově. Pavel Vrba zemřel 7. září 2011 v Praze v nemocnici Na Františku.

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít