Your address will show here +12 34 56 78
...A prošlo tu 60 + 6 andělů

Tato kniha představuje svérázný tvar, složený z básniček, textů, úvah a vzpomínek. Vydalo nakladatelství HAK v Praze 1998.

  • Text Hover

Pavel Vrba o knize


„…Na začátku psaní jsem chtěl být jenom jakýmsi pořadatelem a komentátorem hotového. Pak se mi ta věc vymkla z rukou a začala žít svým životem. Jestli jsem z knížky udělal hezkou holku nebo ošklivého chlapa, nevím. Rodiče své děti milují většinou nesoudně. A tak to nechám na vás…


A proč se knížka jmenuje …A prošlo tu 60 + 6 andělů? Šedesátka znamená můj zázrakem dožitý věk a zároveň počet zde otištěných „říkanek“. Šestka je počet mých sbírek, daly by se souhrně nazvat Od Bleděmodra do Tmavěmodra, a zároveň bonus, v podobě jedné ukázky z každé z nich. Andělé jsou pro mne symbolem vzletu i pádu. Jsou bílí i černí, ale nikdy černobílí, a vždycky prošli kolem, když se mi mělo stát něco významného…


Přál bych si, aby ten, kdo tuto knížku bude číst, alespoň jednou uslyšel šelestný zvuk jejich kroků a zašumění křídel…“

Ukázka č. 1

Snad je tam kousek Naděje
Tam někde pod Mlčením
To Póza dělá závěje
Odhrň je ruky chvěním
Rozemni trochu šalvěje
a zůstaň s kuropěním
Potom z dětských kostek
postavím ti mostek
pusy otevřením

Ukázka č. 2

Dobrý, lepší, americký

Vždycky jsem myslel, co všechno by se dalo dělat a psát, kdyby se u nás poměry změnily. Teď zjišťuju, že jsem se mýlil. Nepočítal jsem totiž s takovým průnikem toho nejhoršího, co lze v americké „kultuře“ najít. Najednou jako by původní kreaktivita tvůrců byla (alespoň podle manažérů soudě) zbytečná. Po autorech se žádá, aby se na „vymývání mozků“ přímo podíleli, nebo aby tím, co píší, už to vymytí předpokládali. Při slově kultura a povznášení sahají manažéři po revolveru stejně jako kdysi Göring, protože povznášení objektu vyžaduje spolupráci v podobě přemýšlení. Nutit někoho k nekonzumním myšlenkám není zkrátka tržní a je hodno trestu. No už jsme to v modifikované podobě prožívali za „starých pořádků“, jenže teď místo ideologického tlaku působí tlak peněz. Metoda jak dělat z myslících lidí stádní mutanty je prokoumaná a vymyšlená do detailů. Jedním z fíglů v „popině“ je třeba to, že se konzumentova hlava nemate uváděním autorů a všechno stojí na předem vybrané hvězdě. Celá promotion jednoho hitu – jedno jméno „hvězdy“. (A když se to náhodou zcela výjimečně bez autora neobejde, musí jeho prezentace směřovat jenom a jenom k většímu prodeji. To je v pořádku. Na tom šoubyznys stojí a kdo nechce, ať to nedělá.) Ale nemělo by to být neobratné. Můžu uvést příklad z firemního bukletu, kde se představuje zbrusu nová „hvězdička“ a jako důkaz, že se jedná o něco mimořádného (vždycky se přeci jedná o něco mimořádného), co stojí za zákazníkovy peníze, se tam mimo jiné píše, že texty pro tu mladou, nejprstější a nejperspektivnější napsali lidé, kteří kmenově spolupracují s Gottem, Bílou, Hůlkou…


Samozřejmě bez jmen těchto „zbytečníků“. Filozofie manažérského záměru je nerozptylovat, zjednodušovat, manipulovat. Ať si ty vymyté hlavinky zapamatují jen jedno jméno. Zajímavé, že dříve tak nedůvěřivému a koumavému národu to nepřijde nijak zvlášť podivné. Absurdita tohoto stylu vynikne, když napíšu třeba, že Česká filharmonie hraje Novosvětskou od autora, kterého srdečně přijalo hudbymilovné kulturní americké publikum, a toto vynikající dílo řídí dirigent, jehož největším přítelem je Karel Gott. Tady je ta blbost cítit silně, v tom předcházejícím případě už ne, i když se jedná vlastně o totéž. Zvykáme si…


Hemingway někde napsal, že když jsou podmínky takové, že se nedá psát pravda, má to autor zabalit, najít si jiné povolání. Měl na mysli podmínky války, totality a cenzury, přerůstající v zapáchající hybrid autocenzury…


Je trochu jiná doba. Kamenná, konstantní kultura už nevede hitparádu, jak tomu bylo navzdory všem režimům v prvním osmdesátiletí tohoto století, a tak si myslím, že psát se má pořád a zkoušet to, kam až to jde. Nechci se zbavovat odpovědnosti za podléhání trhu, taky nejsem Hus a ani nehodlám vysvětlovat, proč jsem udělal to či ono. Živím se tím. Přesto mám neustále rád i věci nelukrativní, protože bývají zázračně psychoterapeutické. Pokud to jenom jde, vybírám si muziku, která mi sedí (nejradši mám Bacha a Chopina, protože jejich vdovy už neklepou na dveře Ochranného svazu autorského). A když to nejde (existují týmové projekty, kde si člověk nemůže dělat, jen co by rád), snažím se alespoň, abych nekazil vkus. I tak mívám někdy pocit marnosti, když udělám něco, co se mi nelíbí, k čemu nemám žádný vztah a navíc se předpokládaná odměna zcvrkne na nulu. Tenhle stav nazval trefně můj přítel Pavel Vaculík, že je to jak když se topí a zároveň větrá.


Nepláču, nežárlím, nestěžuju si, protože si stejně za všecko můžu sám. Jenom si dělám takovou povrchní sebereflexi o kultuře a kulturnosti; „popina“ se nevymyká, podobně je to i v ostatních oborech a podobné jsou i naše pocity. Ztotožňuju se s Petrem Spáleným, který někde řekl: „Pamatuji doby, kdy se slavnými stali lidé, kteří něco dokázali a uměli. Dnes ke slávě úplně stačí ukazovat se každý den v televizi. Slávy lze nabýt třeba hlášením počasí. Bylo by to jenom směšné, – kdyby ovšem tenhle televizní marasmus nepředstavoval pro příští generace kulturu.“


Vím, že ani ekologická katastrofa není dílem okamžiku, stejně jak zblbnutí a zploštění generací. Do kultury se chodí po kolenou jako na posvátný Hostýn, s pokorou a pomalu; ven z ní to jde v automobilu sportovního typu při hudbě techno velmi rychle.


Přesto věřím v genius loci téhle prazvláštní země, která porodí možná ještě v druhém tisíciletí lidi, kteří budou tvořit z přetlaku a potřeby, a věřím i v ty, kteří u nich budou hledat odpovědi na své otázky. Už jsem pár takových mladých autorů viděl a četl jejich věci. Docela se mi líbily…
Všechno totiž probíhá po sinusoidě.

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít