Your address will show here +12 34 56 78
Můj Ahasver

Poéma –  ilustroval Jan Antonín Pacák,  vydalo Nakladatelství PRIMUS, Vězeňská 7, Praha 1, v roce 2003.


Podíváme-li se do slovníku, dočteme se, že Ahasver – věčný Žid – byl odsouzen bloudit světem až do druhého příchodu Vykupitelova. Přeneseně Ahasver znamená nespokojeného člověka, který se toulá celý život a nenachází klid, jako každý Hledač. To, že Pavel Vrba použil přivlastňovací zájmeno Můj, není vůbec od věci. Kromě toho, že je jednou z nejvýraznějších postav své generace, je také jedním z posledních nepřehlédnutelných bohémů, originál, milovník vína, žen, také hrabalovský pábitel, nespoutaný a nespoutatelný denní pražský chodec a noční tulák po hvězdách, který jde nikam odnikud a čeká na nic a na všechno.

  • Text Hover
  • Text Hover
  • Text Hover

Ukázka č. 1

Bydlí v mých cévách
a jezdí na krvinkách
tak jako kůň se jezdívá
šťastně se hněvám
po dvou po třech sklínkách
že potkal jsem Ho zaživa
 
Dává mi všechno
potom bere mi to
když někam mířím
mění hned můj směr
Umí i vzdechnout
až je mi Ho líto
olovo s chmýřím
je můj Ahasver

Ukázka č. 2


Na Bílou sobotu
jsem prvně matku zranil
svou hlavou velikou
a tělem tříměsíčním
na Bílou sobotu
snad souzený snad
zvaný On přišel oklikou
z té věčné poutě říčný
 
Možná stál za tátou
a kryl se kytkou jarní
co matce na lůžko
můj otec s díkem podal
v hodinu odvátou
co lidem velí: „Stárni!“
On byl mou poduškou
a mottem v příštích škodách
 
On dá mi všechno
potom vezme mi to
když někam půjdu
hned změní můj směr
lásku i nudu
obsah slova „líto“
naplní věčný Ahasver

Ukázka č. 3

Slyšel jsem pubertu klepala na dveře
tomu kdo zaklepá většinou otevřem
Bez uhrů na pleti svolil jsem k vítání
připraven knížkami na jisté rozhraní


Ozbrojen odvahou a strojkem holícím
šel jsem s ní zavěšen po naší ulici
Šel jsem s ní zavěšen vstříc dívčím oblinám
různě to končívá nějak to začíná


Z oblin mi puberta do ruky z rozmaru
vložila nejprve španělskou kytaru
Kornet trombon a klarinet
kytara piano bicí
sešli se v Husově modlitebně
aby pro sebe a pro celý svět
hráli blues v zimnících a rukavicích
za 20 Kčs na hodinu
placených jimi


„Saintlouisský močál
pod nohou uhýbal
ten kdo šel k milé
ten už ji nelíbal…“

Ukázka č. 4


Muži i kluci k vánocům si přejí
jedoucí auto ale bez šoféra
muži i kluci žijí pro naději
zvláště když mají v sobě Ahasvera
 
Obřadní síň dýchla prosincem
vždyť v prosinci to taky bylo
prosinec flór nám dal na límce
Proč sněžilo když při tom lilo
Zřízenec dostal svoje „kilo“
a já měl s matkou první řadu
 
co lidí se tam urodilo
Snad ze zvyku snad pro parádu
 
Závoj ten moc slušel mamince
a řečník tomu pouštěl žilou
obřad si poplet s hostincem
a plaček pár si nosy krylo
Řečník tu konal klaunské dílo
a plačky štkaly na svém hřadu
to Ahasvera popudilo
a smíchu s hrdla sejmul kládu
 
Můj smích zněl jak hudba z blázince
a najednou se všechno slilo
Ahasver ten smál se tenince
já smál se dál a vší svou silou
Lidí dost tenkrát by mě zbilo
a lynčovalo rádo vzadu
ač sirotkovi deset bylo
tak cynizmu přičtu tu zradu
 
Jak říct to tak nějak prostince
Mě slzný smích řezal svou pilou
Rub a líc bývá u mince
To poznání mě vyděsilo
 
Dává mi všechno
potom bere mi to
když někam mířím
mění hned můj směr
umí i vzdechnout
až je mi Ho líto
olovo s chmýřím
je můj Ahasver

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít