Your address will show here +12 34 56 78
Praha - kaleidoskop velkoměsta


Fotografie: Michal Polák
Úvod – poetické texty – básně: Pavel Vrba
Vydalo nakladatelství:
ČTK – Pressfoto v roce 1991 v Edici obrazových publikací.

  • Text Hover

Ukázka č. 1


…Mosty jsou spony do vlasů z bezedné šperkovnice Prahy, kterými Čas – dárce, bez ohledu na cenu a řád, ozdobil vlasový ohon Vltavy. Tyto spony jsou zároveň sošnými mobily, po kterých se neustále pohybují jako v pouťovém kaleidoskopu různobarevná sklíčka, lidi, tramvaje, autobusy. Vltavě nestačí, že nosí všechny najednou. Sama střídá extrémní přelivy jako žena, která má věčnou a nezdůvodnitelnou potřebu šokovat. Vltava, jako každá velká dáma, se nechává česat. Dříve to byli šífáci, kteří táhli svůj hřeben vorů až odněkud ze Šumavy a s česáním zároveň parfémovali řeku jehličím s pryskyřicí…

Ukázka č. 2

Toulka

Toulka je oblé krásné sousoší
touhou nám dlaně zakřiví
Touha je v mužích jako Jánošík
a záhadná
zůstává
Cítím tu sílu dávných svítání
kdy límec košil škrtívá
Touha je gratis Není k dostání
Tím záhadná
zůstává

Ukázka č. 3


…U staré školy je hospoda, která se jmenuje po židovské škole, která zde stávala před asanací. Roh Bílkové a Dušní byl tehdy zcela jinde – s ohledem na větrnou růžici světa – než je dnes. Tato hospoda je důstojným mauzoleem Violina, Tichého, nádherného malíře Borise Soukupa, bývalého scénografa divadla Na zábradlí, který donutil svou výpravou Hanu Hegerovou, aby si na jevišti šlapala po svém vlastním rozfázovaném ofotografovaném a zvětšeném obličeji, a byl tak nešťastně šťastný v duševním soužitím s Dostojevským i Mikuláškem, že umřel z hladu a z pití ve spánku. Malíř Mirek Váša, který kongeniálně ilustroval básně Františka Gellnera, že by z něj měl jeho pedagog, další Franta – Tichý, jistě radost, uvazuje na sloup osvětlení svého pekinéze a pajdá přes schody za „světlem“ dalšího vidoucího Ládi Böhma, malíře a vrátného v saku padesátých let. Jeho grafiky žen jsou jako od šestnáctiletého, který to umí.


 

Tady, U staré školy, nastalo opravdové splynutí tříd, které nikdo nikdy neodhlasoval. Řemeslníci, kriminálníci, umělci, bývalé krásky, vysokoškolští profesoři a bigbíti vstupují do toho dřevem vyloženého Papinova hrnce, aby se pomocí půllitrů pražanu a opalizujících rumů stali sami sebou. Dívám se na to všechno z okna v Dušní ulici, a když začne pojistka hrnce pískat, jdu mezi ně. Spěchám, abych nezmeškal odjezd do minulosti i budoucnosti…

Ukázka č. 4

Výčep má jméno školy


Výčep má jméno Školy
Je tu noc od rána
Po stý čte Alkoholy
servírka vzdělaná
Guillaume psal jí Pásmo
s Pastýřkou Eiffelkou
Když nás má konečně skásnout
dělá to pastelkou
 
Výčep má otisk prstů
jeansů – modráků
I já tam pár básní chrstnul
slítlejch s oblaků
Vím že není to Pásmo
Píšu na tácek
Tak už jdi servírko zhasnout
a do snů se mi nevracej

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít