Your address will show here +12 34 56 78
Moje Praha

V umělecké knížce MOJE PRAHA Pavla Vrby a fotografa Miloše Schmiedbergra se fotograf nechal inspirovat Vrbovým poetickým vyprávěním o Praze 1 a několik let shromažďoval adekvátní fotografie, které se váží k jedenácti pražským příběhům.

 

 

Nedílnou součástí knížky je CD s osmi písničkami otextovanými Pavlem, s několika jeho básničkami, a také vzpomínkami Michala Pavlaty a Jiřího Krampola na jejich společný čas. Cédéčko má název Královská cesta Pavla Vrby. (Hudební ukázky jsou na Blogu.)

 

Kniha vyšla 1. listopadu 2016 v nakladatelství Naše vojsko E.Drtiny. Obálka, typografická úprava a sazba Jiří Sušanka.

  • Text Hover

Věnování a příběh této knihy

„Milý Pavle,

je tomu  pět let, co jsi náhle odešel na panáka do restaurantu ,Modré nebe‘ mimo Prahu  1, a tak dovol, abych Ti při této příležitosti konečně věnoval tuto nádhernou  knížku, o které jsme oba tak dlouho snili.“

 

         Tvůj fotograf Miloš 

Miloš Schmiedberger: Příběh této knihy

Můj svět je Praha 1. Bydlím tady od narození a pohledem do OP to je pomalu sedmdesát let. Adresa Revoluční č. p. 18 se nezměnila. Dříve jsem tu bydlel s rodiči a dnes díky pochopení italského majitele pana Zannoniho mám v tomto domě ateliér, kde se snažím připomínat si, že jsem stále fotograf a ne nádeník svého účtu v bance…

 

Když jsem 8. září 2010 vyrazil na toulku Prahou vyzbrojen milovaným Nikonem s tím, že streetfoto bude zajisté úspěšné, netušil jsem, jak smutný den to bude. Na Staroměstském náměstí probíhal pietní akt za mrtvé hokejisty a já se věnoval svíčkám a atmosféře samé. Vedle mě stála skupinka mlaďochů a z jejich debaty jsem zaslechl: „Hele Jano, umřel ten Vrba, textař, co psal pro Gotta.“ „Hele, neke, von byl přece mladej, neé …“

 

Cesta za snem se uzavřela. Kniha fotografií a Pavlových textů, která se rodila podle toho, co se nám podařilo momentálně vypít na různých večírcích či oslavách, se rozplynula jako led v Tullamorce před posledním lokem. Šoural jsem se směrem ke Karlovu mostu a přemýšlel nad zloduchem osudem. Proč právě on? Fotil jsem vše zajímavé i nezajímavé, prošel jsem Nerudovkou na Hrad a po Zámeckých schodech zpátky na Staromák. Díval jsem se na roztékající se svíčky zabodané do stoleté dlažby, které se tvářily jako ty ostny špiček Týna, o kterých Pavel tak často v knize píše.

 

Královská cesta Pavla Vrby skončila.

 

V hostinci U Tygra jsem následně v myšlenkách mnohokrát oživoval témata s Pavlem a dospěl jsem k závěru, že největší inspirací pro to, co vydat, byla Praha ve fotografii a básničkách, povídkách nebo textech, nebo jak to vlastně Pavel nazval ani nevím. Pavel říkal: „Mám něco napsané, ale někdy v roce 1991 to vyšlo. Ovšem, nějak ne zrovna šťastně. Tak to předěláme a doplníš to fotkama a tak. A bude to, jo? Praha, Kampa, Malá strana, Nerudovka… Přece ta tvoje královská cesta, ne? A máme to.“

 

Jak šel čas tak jsem se na Lávce účastnil několika křtů knížek Pavla Vrby, které se svým tvůrčím týmem připravovala k vydání Maruška Vrbová, a při té příležitosti šla s ní řeč nad vínem stejnou rychlostí jako s Pavlem.

 

Rok sem rok tam neznamenal nic. Ale na podzim 2015 slovo dalo slovo a s Maruškou, řečenou Bystrou, jak jí říkával Pavel a dodnes říká Miloš Skalka, jsem se pustil do hledání textů, knížek a myšlenek, jak na to. Za vydatného přispění realizačního týmu Vrbová, Černá, Marková-Sluková jsem brzy měl pohromadě všechny podklady a honička za fotografiemi začala…

 

Tuto knížku věnuji všem, kteří milují toulky Prahou a mají rádi poezii Pavla Vrby ať už v písňových textech, básničkách nebo poetických prózách…

 

Zkrácený autorův úvod knížky Moje Praha

O knize

Daniela Mrázková
teoretička a kritička umělecké fotografie
zakladatelka fotografické soutěže Czech Press Foto 

 „…Dovolte mi citovat legendu české fotografie Josefa Sudka, který na téma fotografování Prahy kdysi řekl: „ Heleďte se, s Prahou je to tak … ta ještě uživí fotografů na metráky. Na metráky, víte?  A každý ji bude vidět po svým. Vono je v ní asi něco zakletýho, že vždycky o něco zakopnete. Chodíte dlouho okolo, nevidíte nic, ale najednou se vám rozsvítí! Buď v hlavě, nebo v tý Praze. To já nevím, ale něco tam najednou začnete vidět, co jste předtím neviděli…“

 

 

Tolik básník Prahy Sudek. Nu a Miloš Schmiedberger, který rovněž jako Sudek – ale i jako Pavel Vrba – léta žije v samém srdci Prahy, je také znovu a znovu překvapován a okouzlován její proměnlivou podobou, ve fotografii zvlášť závislou na počasí, ročním období, části dne, světle, ale i stavu duše…

 

 

Ta Schmiedbergerova Praha je samozřejmě jiná, než ta Sudkova – „vidí ji po svém“. Je ale, stejně jako ta Sudkova, velmi osobní, velmi citová, velmi romantická. A co je hlavní: Miloš Schmiedberger ji umí zateplit lidmi. Což Sudek nečinil. V jeho snímcích žije Praha a Pražané i návštěvníci hlavního města v nádherné symbióze. Přesněji – v básnivé symbióze.

 

 

A pakliže jsem ve vztahu k fotografii a fotografovi knihy uvedla citát, dovolte mi i citát ve vztahu k textu a básníku knihy. Tentokrát nejde o svérázný citát klasika, ale o výstižný citát prachobyčejného člověka z doby, kdy Pavel
Vrba ještě pracoval jako konstruktér ve Výzkumném ústavu obráběcích strojů a obrábění v pražských Vysočanech. Můj někdejší manžel přišel domů, jako už několikrát předtím, se slovy: „Představ si, že Pavel  má už zase pěknej průšvih. Místo aby rýsoval, psal na výkres verše!“  Dámy a pánové řekněte sami – nebylo to báječně romantické…?“

 

 

Proslov na křtu knížky Moje Praha 

Jak se potkali Básník a Fotograf

Miloš Skalka

 …Léta se potkávali v ulicích a nálevnách pražského Starého Města a Malé Strany. Piják života, dnů a nocí, textující básník, umělec renesančního rozletu, milovník rychle mizejících zákoutí překotně se proměňujícího města a jeden z posledních bohémů staré školy Pavel Vrba (1938 – 2011).  A  umělecký fotograf a fotoreportér Miloš Schmiedberger (1947), který v letech 1968 až 1990 působil ve Filmovém studiu Barrandov.

 

Nostalgie, mozaika doby, láska k Praze v jejích nekonečných proměnách. Každodenní zázraky, které chodec milovaným městem objevuje…  

 

Básník se toulal Prahou a spolu s milovanými nápoji se vpíjel do její krásy a spanilosti, často notně omšelé, o to však přitažlivější. A pak své dojmy chrlil doslova o překot do klasického psacího stroje. Na žlutý papír. Nebo že by ežloutnul s přibývajícími lety? Stejnými cestami pak chodil i Fotograf, koukal do hledáčku svého fotoaparátu a fotil myšlenky Pavla Vrby. Tak, jak si je zaznamenával do mozkových závitů – notně neutříděné – během vzájemných setkání…  

 

O společné knížce začali Básník a Fotograf snít, mluvit a pít někdy v roce 2008, tři roky před Básníkovou nečekanou smrtí. Utvrdili se v tom, že jejich společnou láskou je Prahu 1 a že své milované milence chtějí složit líbeznou poklonu…

 

Definitivně si plácli na Štědrý den roku 2010 ve vyhlášeném staropražském restaurantu U Golema na Josefově, v
Maiselově ulici. Ale než došlo k následné a rukou dáním dohodnuté literárně-fotografické spolupráci, básník si klidně umřel.

 

Naštěstí jeho žena Marie, zvaná Bystrá, která se stejnou péčí, s níž opečovávala básníkův život, se stará o jeho literární odkaz, pečlivě vybrala a soustředila všechny dostupné Básníkovy texty na dané téma. A Fotograf nově dofotil to, co mu v pomyslné fotografické brašně chybělo. Magická zákoutí Vltavy, Železniční most, původně jednokolejný, který propojuje vltavské břehy pod Vyšehradem se Smíchovem, Královskou cestu, kudy vedly korunovační cesty českých králů…

 

Básník a Fotograf se tedy potkávají tak,  jak si kdysi U Golema slíbili. A na společné cestě je provází jejich společná láska. Praha magická…

 

Zkrácená předmluva knížky Moje Praha

Ukázka č. 1

Hradčany

…Kolikrát už byly Hradčany kresleny, malovány a fotografovány, by už nikdo  nespočítal. Kromě biedermeierovských pragensií a Slavíčkovy svatovítské věže zůstala navždy ve mně z dětství Šetelíkova plátna. Dnes už vím, že to byly kýče,  ale dětské oči mají jinou optiku. Šetelík, o kterém mimochodem skoro nic nevím, byl jistě módní a movitý malíř, jehož plátna prý visela ve všech zbohatlických prvorepublikových salónech. V padesátých letech, kdy došlo k zásadní změně politického a sociálního klimatu, se začal Šetelík objevovat za výlohami starožitnictví. Když jsem chodíval na nedělní, předdivadelní procházky s matkou, nemohl jsem se na ně vynadívat. Matka se smála, že čtvereční metr Šetelíka stojí 4 000 Kč. Já to tehdy tak neviděl. Potom najednou, jako švihnutím kouzelného proutku, všechny Šetelíkovy Hradčany zmizely. Cítil jsem se podveden a ochuzen. Zřejmě je skoupili noví mocní a bohatí, kteří měli s těmi minulými stejný vkus, lépe nevkus. A od té doby mi nezbylo, než se dívat na Hradčany skutečně. Žiji pod nimi a každý den, když chodím za řeku „do Prahy“, mám jejich proměny znovu a znovu před očima. Ale Šetelíkovi jsem nepřestal být za jeho obrazy vděčný. Ten lila – odér, do kterého si dokážu kdykoliv Hradčany obléknout, mám od něj.

Ukázka č. 2

Železniční most

…Železniční most abdikoval ze svého systematizovaného místa prostředníka sebevražd nešťastných  a přenechal ho tomu mladšímu – Nuselskému, který díky své výšce má stoprocentní výsledky. Mně tento železný zaoblený bratr petřínské rozhledny připadal vždycky veselý, intimní a světový, když jsem na jeho bočních dřevěných lávkách pro pěší zblízka pozoroval cedule na tělech vagónů, zpomalených rychlíků, které se chlubily, že za několik hodin budou v Norimberku, nebo v Paříži. Při pohledu na jeho železné žebroví jsem myslel na Bohumila Kubištu, který díky své důkladnosti si jistě doma nakreslil strohý statický Cremonův diagram mostu – nosníku, aby pak na plátně svým kubistickým štětcem vyvrátil všechny zákony mechaniky a přeměnil je za pomoci valérů šedi na stejně věčné krásno.

Booklet

Booklet CD Královská cesta Pavla Vrby
Recituje a vypráví Michal Pavlata a Jiří Krampol

1 – Michal Pavlata     (0:44)

2 – Prokletej Ráj ( What A Wonderful World)    (3:10)

CD: Písničky, které mám rád – Miroslav Donutil : Multisonic 1997

Robert Thiele, George Weis / Pavel Vrba    

3 – Michal Pavlata      (1:40)

4 – Slunce sháním (I Built A Wall All Around Me)       (3:04)

CD : Eva Olmerová – největší hity: BONTON 2001, P-1971 Supraphon

Ray Pennington / Pavel Vrba

5 – Michal Pavlata      (3:21)

6- Blues pro můj den     (3:57)

CD: RESTART – Oldřich Veselý a E-Band: DISK Systems, s.r.o.
2011 Oldřich Veselý / Pavel Vrba

7 – Jiří Krampol     (1:54)

8 – Krásně sám     (3:11)

P-1996 Apollo Records Comp

Jan Podjukl, Jiří Kaleš / Pavel Vrba

9 – Michal Pavlata    (1:41)

10 – Znám chuť dnů…      (3:29)

CD: Vladimír Čech – Znám chuť Dnů… : POPRON MUSIC 2002

Jan Rotter / Pavel Vrba

11 – Michal Pavlata – Jiří Krampol      (2:00)

12 –  Bůh ví     (3:46)

CD: Bůh ví… Marta Kubišová: Poly Gram 1996, vydáno ve spolupráci s AN uměleckou agenturou s.r.o.

Václav Zahradník / Pavel Vrba

13 – Michal Pavlata      (2:35)

14 – Kde jsou honoráře     (3:29)

CD:Petr Spálený–Největší hity 2: POPRON MUSIC 2000 P-1996 Apollo Records Comp

Petr Spálený / Pavel Vrba

15 – Jiří Krampol       (3:56)

16 – Stejskání     (4:44)

2 CD, 2 DVD: Duety na bílo – Lucie Bílá: 2011 EMI Czech Republic na základě licence od CET 21 spol. s.r.o.

Petr Janda / Pavel Vrba

 

Celková délka: 46:11

 

 

Dramaturgie: Jana Knitlová
Produkce: Marie Vrbová
Nahráno ve Studiu Professional Sound Petra Sýse
Zvukový mistr: Martin Maslowski
Grafická úprava: Jiří Sušanka
Fotografie: Miloš Schmiedberger
Vyrobeno ve spolupráci s Nakladatelstvím Naše vojsko 2016
Producent: Miloš Schmiedberger

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít