Pondělí – nedýchatelný smrad, středa – neutrální upomenutí se na kyslík a sobota – ozón s vůní hudby a ženského podpaží. Jednu takovou sobotu jsem vstoupil do Reduty, kde hrály Sputnici a tehdy mi ještě nedošlo, že překračuji práh „jiných hlasů a jiných pokojů“. Ve foyeru jsem se zadíval na fotky falických kultovních předmětů, které se v rukou hráčů stávaly saxofonem, tubou, anebo kytarou… Ze suterénu se ozývalo dunění, ale ne to, co známe dnes, dunění, které se směsí hlasů a nástrojů působilo na mozek a duši jako Sirény na Odyssea.