Často se mi opakuje sen o velikém skladišti plném zrcadel, ve kterém, což vím jistě, bydlím. Zrcadla jsou na stropě, na podlaze i na stěnách, jiná jsou kose opřená o zeď, jako bývají nedodělaná plátna v malířských ateliérech, a jedno je dekorace na dveřích. Kromě nich je ve skladišti nafukovací matrace, na které zřejmě spávám, když nesním. Dost často jsem se o tom snu napřemýšlel, a protože už jsem takový, jaký jsem, snažím se najít logiku věci. Zkušenost mě naučila, že vysmívat se něčemu, co se vymyká běžným zvyklostem a čemu na první pohled nerozumím, není dobré a moudré a že každý zdánlivý chaos má svou zákonitost, která se v pravý čas objeví, když o to opravdu stojíme.