Your address will show here +12 34 56 78
451° Fahrenheita - Zapalovač

Muzikál na motivy stejnojmenné novely Raye Bradburyho Děj se odehrává ve Spojených státech evropských v roce 2048. Světová premiéra – Hudební divadlo Karlín (1. března 1994).


Hudba: Jiří Bareš
Text: Pavel Vrba
Režie: Miroslav Hanuš
Choreografie: Richard Hes
Hráli: Karel Černoch, Josef Laufer, Petra Janů, Lída Nopová, Magda Malá, Veronika Gajerová, Jan Fiala, Zbyněk Fric a další.
  • Text Hover

Pavel Vrba o hře


„První verze scénáře měla klasicky muzikálovou podobu – písně byly odděleny prozaickými pasážemi. Takto zpracovaná látka zaujala dramaturga karlínského divadla Evžena Sokolovského natolik, že spolu s ředitelem divadla mě vyzvali, abych se stal druhým dramaturgem karlínské scény. První verze „Fahrenheita“ získala také ocenění Českého hudebního fondu. Do projektu se pak vložil producent Adam Novák, který se rozhodl uvést 451° Fahrenheita jako svůj další projekt po Les Misérables, a to jako rockovou operu. Muzikál, který jsem celý přepsal na přání producenta do veršů, neuspěl. Tehdy jsem byl překvapen hlavně nepřiměřenými reakcemi tisku, který se choval, jako bychom zhanobili státní znak nebo chystali puč a ne že uvedli jedno představení. Dneska už bezpečně vím, proč náš projekt musel neuspět. Ale to je jiná opera…“



Proč 451° Fahrenheita dnes…


Původně, když jsem byl k projektu přizván, neuměl jsem si nejen představit, jak to udělat, ale hlavně proč? Původní start věci se datuje ještě za starých pořádků a tehdy by uvedení bylo jistě neuskutečnitelné. Potom přišly změny roku 89 a tehdy se to zdálo zase zbytečné. Později, jak se začaly věci vyvíjet, jsem zjistil, že osové téma Fahrenheita je aktuálnější než kdy jindy. Zbožnění trhu a konzumu, preference bohatství a toho nejhoršího, co si lze z amerikanismu vybrat, denní objev, že jsme si všichni rovni, ale někteří opět rovnější, pseudofilozofické hovory o demokracii a činy zcela nedemokratické, bulvární povrchnost, bezduché všudypřítomné reklamy…
A náhle to, co bylo nedávno sci-fi, se stalo skutečností. V novele 451° Fahrenheita se spalují knihy. Knihy, jak plyne z textu, hodnotné, krásné a povyšující úroveň člověčenstva. Přiznejme si. Dnes se mluví o Kafkovi, filozofii, Bibli… Ale kdo takové knihy v době leasingu a faxování čte? Kdo vůbec čte, a když, tak co? Bulvární obrázkové magazíny, knižní přepisy TV seriálů nebo memoáry filmových stars. Nespalujeme tím, či mechanickým každodenním otevřením televize každý v sobě svou knihu? Proto si myslím, že 451° Fahrenheita je možná u nás dnes aktuálnější, než když Ray Bradbury v maccarthyovské Americe padesátých let svou knihu psal.

Pavel Vrba, 1994 (slova do programu)

Ukázka č. 1

Všichni jsme knihy

Všichni jsme knihy
jen umět se číst
Z krásy i tíhy
my všichni jsme plni
To že jsme rozdílní
nás nesmí splíst
Sedíme na hřbetě
Deváté vlny
Všichni jsme knihy
a každý je sám
Básně a novely
pro jiné chrání
Všichni jsme knihy
jsme ke čtení – k hrám
To, že jsme zavřené
je jenom zdání

Ukázka č. 2

Sbor požárníků

Ať v srdcích
pochodně
nám planou
a zbytky pochyb
tak nám cizí
shoří
Ať svítí
svítí
tmou
Ať v hrudích
city stejné tanou
A jizvy od chyb
ať nám zmizí
shoří
Ať svítí
svítí
tmou
V kulisách nádherných požárů
budem pít štěstí své z pohárů
Stejní

Ukázka č. 3

Já zrcadlím

Já zrcadlím
listí když uvadá
a nasládlý
má dech
Já zrcadlím
když podzim zlatý vladař
zpomalí
svůj spěch
Vnímám
vůni tlení
Já vnímám
tím se měním
výhrou léta babího
nad tíhou
Já zrcadlím
i Lásku která v kukle vyčkává
svůj čas
Já zrcadlím
jak motýl jednou vzlétne bezhlavá
snad v nás
Vnímám
cítím zrání
Všechno vnímám
bezustání
Sny co dávno zapadly
zrcadlím
Já bývám zrcadlem
barvy povadlé
v sobě projasním
Malým zrcadlem
nevybledlém
pro pár nešťastných
Já bývám zrcadlem
co sny zapadlé
znovu nechá vstát
Malým zrcadlem
co čistou tvář
touží jen dát
Vnímám
cítím zrání
Všechno vnímám
bezustání
Sny co dávno zapadly
zrcadlím
Já bývám zrcadlem
barvy povadlé
v sobě projasním
Malým zrcadlem
nevybledlém
pro pár nešťastných
Já bývám zrcadlem
co sny zapadlé
znovu nechá vstát
Malým zrcadlem
co čistou tvář
chce jen dát
Tak jen zrcadlím
co v sobě mám
sny co ukradly
šedé dny nám
Já je obarvím
a zpátky dám
Já zrcadlím
po čem dál toužím
a co není
v sen měním
v sen měním
v sen měním

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít