Your address will show here +12 34 56 78
Já, Francois Villon

Premiéra původního komorního muzikálu o francouzském básníkovi 22. března 2012. CD Já, Fracois Villon vydalo Divadlo Na Jezerce a bylo nahráno ve studiu Ondřeje Brzobohatého v srpnu 2012. Březnové premiéry se Pavel Vrba ani Jiří Hubač nedožili, Divadlo Na Jezerce toto představení věnovalo památce obou autorů.


 
Libreto: Jiří Hubač
Hudba: Ondřej Brzobohatý
Verše: Pavel Vrba
Režie a choreografie: Radek Balaš
Produkce:Jan Hrušínský
Hrají: Martin Písařík, Petra Vraspírová, Jana Malá, Petr Kostka, Petr Vacek, Peter Strenáčik, Tomáš Petřík, Tomáš Vaněk, Ondřej Černý
  • Text Hover
  • Text Hover

Recenze

  • Text Hover
  • Text Hover
  • Text Hover
  • Text Hover
Já, Francois Villon – obdivuhodný a nezapomenutelný muzikál

Já, Francois Villon


 

Životopisná témata slavných osobností se nesou v muzikálovém žánru na módní vlně. Mozart, Elisabeth či Evita, tahle jména jsou již legendami. Na jednu stranu je lákavé jít do divadla na představení, jehož příběh vypráví o některém z velikánů, na stranu druhou jde mnohdy o díla, jejichž úspěch závisí na jedné jediné osobě. Když mají inscenátoři šťastnou ruku při obsazení titulní role, může se z muzikálu, od kterého nikdo nic neočekával, stát „trhák“, ovšem v případě „přehmatu“ tomu může být i naopak. Mezi „trhákem“ a „propadákem“ je někdy velice tenká hranice, inscenátoři se pohybují na křehkém ledě. Muzikál, který mapuje osudy prokletého básníka Francoise Villona, se od března loňského roku hraje v Divadle na Jezerce v režii Radka Balaše. A myslím, že zrovna při přípravě muzikálu Já, Francois Villon se sešel tým, který dokázal z mála udělat maximum.


 

Ano, základním tahákem je jistě silný příběh básníka a jeho boj se společností jako takovou, nicméně stejně důležitá je i linka jeho osobních vztahů, dvou žen, které jej milovaly a byly ochotné za něj položit i život. V představení jsem zaznamenala tolik plusových bodů, které mě na první pohled zaujaly, že se mezi nimi případné nedostatky, pokud je vůbec někdo objeví, naprosto ztrácí.


 

Tím prvním výrazným plusem, na kterém v podstatě celá inscenace stojí, je úchvatná hudba Ondřeje Brzobohatého. Vyhrál si s jednotlivými skladbami a přechází od pomalých, zamilovaných písní, které jsou však současně velice expresivní (např. Svatební smlouva) přes důstojná, svižná, rytmicky složitá a energií nabitá sborová čísla (Francois, Františku, Franto) až po rozverné a živé tance zpívajících cikánů, které jsou interpretovány v romském jazyce (Dado). Tyto momenty, kdy se Villon mezi bandou kočovných lidí cítí svobodný, nespoutaný, nechává volný průchod svým emocím a společně s kočovníky se oddává vášnivým rytmům hudby, i v publiku budí jakousi náladu zpívat a tancovat. Důkaz, že ne vždy musí být tahákem na diváka komedie plná prvoplánových vtipů, aby se zasmál a aby reagoval. Onen úsměv na tváři a proniknutí do hloubky příběhu dramatičtějšího rázu může vzbudit i pár taktů dobře napsané hudby. Takové, která provází na Jezerce kroky prokletého básníka.


 
Já, Francois Villon
 

Hudba ovšem velice úzce souvisí s libretem muzikálu. Autor textů Pavel Vrba a libretista Jiří Hubač, kteří se divadelního provedení svého díla již nedožili, ale kterým byla premiéra na počest věnována, viděli Villona jako nevybouřené dítě, rebelujícího studenta plného ideálů a naivních pohledů na svět, zároveň v něm však i coby génia, který napsal během svého krátkého života dílo tak významné, že se o něm dodnes učí děti ve škole. V příběhu ani tak nejde o nějaké převyprávění básníkova života, jako spíš o kolísání mezi jeho uzavřeným světem (ve kterém je pouze on, genialita a básně) a společností, jež jej odmítala přijímat – ne nadarmo se říká, že genialita těch největších lidí je oceněna až po jejich smrti. Zatímco v patnáctém století jím všichni opovrhovali, dnes by se před ním klaněli. Samozřejmě se nesmí zapomenout na jeho osudové ženy, z nichž jednu miloval šíleně on, druhá zase prahla touhou po něm. Láska umí vést i k nevysvětlitelným činům, však jak se i zpívá v jedné z písní „Z lásky je možné zabíjet.“ Dobře vybrané a zpracované téma – plusový bod číslo dvě. A to, že kromě Villonovy nejznámější balady Já u pramene jsem a žízní hynu jsou jeho původní texty opomíjeny, inscenaci na poutavosti a zajímavosti rozhodně neubírá.


 

Další z věcí, která inscenaci rozhodně přidává na kvalitě i úspěchu, je dobře známý fakt, že v jednoduchosti je krása. Jedná se o komorní muzikál a tohoto zařazení se všichni drží. Na jevišti Jezerky vystupuje celkem devět lidí, kteří udržují onu intimní a tajemnou atmosféru, jíž je příběh prokletého básníka a středověké Paříže zahalen. Scéna je černá, téměř prázdná, až v průběhu představení si ji herci sami dotváří – malují a píší na ni. Svou lásku ke Kateřině vyjadřuje Villon obrázky srdíček, píše tam své myšlenky nebo lepí listy papíru se svým podpisem, což je velice výrazný prvek v celém představení. Ony papíry s podpisem jsou nejen na stěnách, ale všude kolem něj, značí si všechno kolem sebe, všechno, co ho obklopuje a tím navozuje diváků pocit, že je pořád kolem, že není jen na jevišti, ale jakýsi jeho pomyslný duch krouží i nad hlavami lidí v sále. Stejně tak jako scéna jsou i rekvizity obyčejné. Z kovové postele se rázem stanou mříže, papír může být zatykačem, básní či plesovou maskou. Podobným symboly jsou i láhve jakožto znázornění bohémského života nebo růže – důkaz, že i v člověku jako je Villon, který navenek působí drze, sebevědomě a očividně kašle na celý svět, se může skrývat něha a láska.


 
Já, Francois Villon
 

V neposlední řadě musím zmínit představitele ústřední role Martina Písaříka. Jak jsem na začátku zmiňovala, že tenhle typ muzikálů stojí i padá s hlavním přestavitelem, Villon má v Písaříkovi zdatnou oporu. Lidé jsou svědky příběhu nevybouřeného mladého umělce, který ignoruje všechny autority a pro svou hrdost od sebe odhání lidi, kteří mu třeba chtějí pomoct. On ví, že je geniální básník, a taky toho umí parádně zneužít. Je lehkovážný, nespoutaný, ale zároveň má v sobě neuvěřitelné charisma a jeho uhrančivému pohledu neodolá jediná žena. Ať už miluje nebo nenávidí, v každé chvíli je naprosto uvěřitelný. Písně, jež pro něj byly obrovskou výzvou, taktéž podal s grácií. Jeho osudovou lásku Kateřinu ztvárnila Petra Vraspírová. Krásná mladá žena, která je něžná a křehká, ale zároveň chce, aby se pro ni z lásky zabíjelo. I tady měli inscenátoři v obsazení šťastnou ruku. Loňská absolventka brněnské JAMU a současná sólistka muzikálového souboru Divadla J.K.Tyla v Plzni má české muzikálové scéně určitě co nabídnout.


 

Dvě hodiny příběhu z života slavného básníka uběhnou až neskutečně rychle. Je to představení velice expresivní, svižné, nikde se nezastavující, neustále proudící dopředu. Pakliže člověk na minutku vypadne z dění, může mít problém chytit se dál. Naštěstí je tenhle problém zažehnán faktem, že ač je muzikál extrémně dynamický, zároveň je i tak poutavý, že jej člověk musí sledovat jedním dechem. Je to jedna velká skládačka, která do sebe bravurně zapadá. Všechno se děje rychle, není čas na sentiment. Představení má takovou atmosféru, jakoby se při zvednutí opony herci nadechli a celý muzikál odehráli na jeden jediný nádech.


 

Je to obdivuhodné. Obdivuhodné a nezapomenutelné.


Já, Francois Villon


Vladimíra Holišová
Foto: Divadlo Na Jezerce
zdroj: www.musical-opereta.cz, 13. března 2013

Video z premiéry

Ukázka č. 1

Cesta (Villon a sbor cikánů)

Jen žít
a jít
jak dávní pěší ptáci
Svůj kříž
dál nést
dnem – tmou
tam k obzorům
Jen žít
a jít
cestou dlouhou
prášivou
Jen žít
a jít
k příštím táborům
Dál jít
Smát se cílům
Hvězdy ctít
bez rozdílu
Z nich závrať závratí
jen mít
Pak dát
kytkám jména
Cestou hrát
zpívat – sténat
Pak Láskou spálení
v rosné trávě spát
Tento text je přeložený do rómštiny s názvem Dado.

Ukázka č. 2

Elixír života

Vem Trpělivost
Mnoho – mnoho zrnek
a přilej vodu živou
Pravdy z které trne
Přidej stvol Naděje
a růži Umoudření
a tolik Pokory
co ji v tobě není
A jmelí na vánoce
přelej vlastní žlučí
pak přilej Závist – ocet
i Vztek co v tobě pučí
Pak drť to v hmoždíři
z Pokání a Něhy
a přidej Svět úpíří
a taky loňské sněhy
Dál vař to v kotlíku
ohněm Utrpení
vařečkou Zániku
míchej do umdlení
Elixír prolij pak
sítem věčné Víry
Prolívej dlouho tak
dokud není čirý
Pak pij ho z poháru
nekonečné Vůle
Tím shoří v požáru
skutky předminulé
Pak prostoupí tě
klid a mír
Vzbudí v tobě dítě
ten můj elixír

Ukázka č. 3

Svatební smlouva

(Villon a Kateřina)
(recitativ)
V: Já Francois Villon
K: Já Kateřina de Vausselies
(zpěv)
Oba:
Do mraků teď píšem
smlouvu svatební
Píšeme ji tiše
než se rozední
Jsme jeden druhým prostoupení
a navždy to tak zůstane
V:
S jinou se nikdy neožením
K:
Já mužům řeknu: „Ne! Pane!“
Oba:
Zůstanem spolu v dobrém – ve zlém
nehmotným poutem svázaní
K:
Nenaruší nás řeči vlezlé
V:
Nepřízeň všech nás nezraní
Jsme vlastní Láskou osudoví
Dva na žebříku nejištěném
K:
Skončíme šťastně? Možná – Kdo ví
Nebo se z dálky bouřka žene?
Oba:
Do mraků teď píšem
smlouvu svatební
Píšeme ji tiše
než se rozední

Ukázka č. 4

Už ho máme

Už ho máme
Už ho máme
Už ho máme
Na mučidlech
tam se každá lidská pýcha
jisto jistě zláme
Je to zloděj
je to lapka
šibeničník
Je věc jistá
kat se chystá
na něj celý říčný
Tak to bývá
při mučení
tak to bývá
Holou pravdu
každý začne
dřív či pozděj´ zpívat
Kamarády
napřed zradí
potom udá
Smrt je jistá
ať se chystá
na ni už ten chudák
Už ho máme
Už ho máme
Už ho máme

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít