Každé setkání s Pavlem je pro mě jedno velké Sedni si a mlč. Pavel je chrlič imaginace a živá voda nepotřísněného jazyka z něj padá na naše hlavy, na naše potřísněné duše, na jeho potřísněné boty, protože Pavel je hlava, která se vznáší vysoko nad tělem, náchylným tak dlouho k neřestem, až posléze k té nejhloupější – ke stáří. Pavel je básnivý fenomén nezávislosti v čase, kromě popůlnočních hodin duchů, kdy závislý na své bystré ženě Bystré, někdy i nerad doplouval pohybem povlávajícím do postele v ulici Dušní. Pavel je člověk, kterého potkati – černého a bílého anděla viděti.