„ Za všechno může moje nezapomenutelná přítelkyně, divadelnice tělem a duší, dramaturgyně, operní libretistka a famózní překladatelka z francouzštiny (třeba Knoflíková válka), Eva Bezděková. Ta mě jako první upozornila na citelnou pomyslnou čáru mezi hledištěm a jevištěm, a já začínal díky ní matně tušit, co to je divadlo. Uvedla mě nenápadně do tohoto ‚kašírovaného‘ světa, který je nádherný. S Evou, která už jako mnoho dalších skvělých lidí není mezi námi, jsme dělali na mnoha věcech pro mnohá divadla, od Rokoka přes ‚Libeň‘, ‚Příbram‘ až po ‚Karlín‘… Tam jsem po letech seděl v jedné místnosti s divadelníkem Evženem Sokolovským, který mi nezištně sděloval svá ‚vladařská tajemství‘ a dal mi víc, než by byly schopné DAMU, FAMU a JAMU dohromady…“

(z knihy A prošlo tu 60+6 andělů)