Your address will show here +12 34 56 78
Petr Janda o Pavlovi


JandaS Pavlem jsem se potkal poměrně pozdě. Psával jsem písně převážně s Pavlem Chrastinou a později se Zdeňkem Rytířem či Miroslavem Černým. S textařema je to trochu jako se ženskou. Je vám trapné mít v úvazku řekněme víc než dva. Stejně na sebe žárlí. Copak o to, já bych s Pavlem jistě začal dřív, ale ta letitá spolupráce mě přece jenom svazovala. Chodili jsme kolem sebe jako dva mlsní psi a zkoumali, kdo začne. Už si vlastně ani nepamatuji kdo z nás to byl, ale vím, že jsem Pavlovi nabídl píseň na Bratislavskou lyru. Musím se přiznat, že v tom byla i obava, že by to některý z mých tradičních básníků nestihl, bylo na to málo času a správně jsem předpokládal, že Pavel to udělá rychle, když je to tak zvaně první námluva. Nemýlil jsem se. Druhý den mi oznámil, že je píseň hotová a jmenuje se Osmý den. Jal se mi to diktovat do telefonu, což já nemám moc rád, ale nebyl prostě čas, už druhý den jsem s tím musel kvačit na poštu. Text se mi opravdu líbil. Mojí první ženě trochu lezlo na nervy to „řekni aspoň přísloví“, ale mně to nevadilo. Stejně jsem si nemyslel, že to postoupí, takže jsem žádný nervy neměl a v klidu čekal co bude dál. Za pár dní přišla poštou zpráva, že píseň byla vybrána. Samozřejmě, že nezvítězila, ale v Bratislavě jsme si to s kapelou i s Pavlem náležitě užili. Vzpomínám, jak jezdil asi hodinu ve výtahu s liftbojem nahoru a dolů, nejen proto že si nemohl vzpomenout na číslo svého pokoje a klíč u sebe měl spolubydlící.
Pak jsme začali pracovat častěji a navíc jsme začali spolu opatrně kamarádit. Pavel je básník se vším všudy. Občas přišel na schůzku společensky upravenej a ještě než jsem začal hrát novou píseň, tak mi tvrdil, že to všechno už zná a ví. Jednou jsem si přál, aby do textu zamontoval jméno mníšeckého kapelníka Bodyho Sosnu a on mi za pár dní diktoval text do telefonu, kde se to hemžilo jakýmsi Harym Lopatkou. V té době jsem začal lyžovat. Trochu pozdě. Ale přece. Pavel sjížděl kopce s básnickou bravurou širokými oblouky a já kdesi za ním jsem si říkal, teď oblouček, teď tělo zvednout a do podřepu a teď doprava a teď doleva a Pavel už byl dávno dole. Jednou jsme dojeli k jakési dvousedačkové lanovce, kde nebylo živé duše. Nebylo kam spěchat. Sedačky jezdily a nikdo nikde. Tak jsme zasedli a v klidu čekali než dojedeme na horní stanici, kde v pohodě vystoupíme a sjedeme další alpský kopec. Když jsem se zvedal ze sedačky, zdálo se mi, že se Pavel drobátko zdržel. Už jsem sjížděl ten mírný svážek, a najednou za sebou slyším takové zvláštní vyjeknutí. Stačil jsem se otočit a už jsem viděl, že je zle. Pavel se zasek za kšandy nebo co to bylo a plál vzhůru k tomu kolu, kde se lanovky vracejí zpátky do údolí. V tom jsem zaslechl praskající zip a následný pád Pavla z výšky asi dvou metrů. Nic se mu zaplaťbůh nestalo a ani jsme to nijak nekomentovali. Když si na tu scénu vzpomenu, vždycky se zasměju.
Naše spolupráce je nepravidelná, ale stálá. Mám pocit, že vím přesně, co chci od Pavla otextovat. A Pavel mě vždycky překvapí. Jen málo textů jsem mu vrátil. Kdysi mně napsal text o důchodcích – tak to byl jeden z nich. Na každý jeho text se opravdu těším. A musím konstatovat, že píše texty stále na termín a poměrně rychle. Vždycky po ránu zavolá a lakonicky mi sdělí, že to má hotové. Jednou jsem k němu přijel dopoledne pro nějaký text domů. Ještě ji trochu měl z večera a pak mi sdělil, že Bystrá není doma a že nemůže najít kafe a že pro něj skočí do krámu. Dvě hodiny jsem na něj čekal až Marie (alias Bystrá) přijela a vysvobodila mě. Pavlík seděl za rohem v hospodě a dodnes nevím, zda-li na mě zapomněl či co. Musím se přiznat, že jsme se s Pavlem na té pouti světem sblížili, a že se máme rádi. Pavle, ještě nekončíme – jasná zpráva.

Jasná zpráva

Hudba: Petr Janda


Skončili jsme Jasná zpráva
Proč o tebe zakopávám
dál
projít bytem já abych se bál
 
Dík tobě se vidím zvenčí
Připadám si starší menší
sám
Kam se kouknu kousek tebe mám
 
Pěnu s vůní jablečnou
vyvanulý sprej
telefon cos ustříhla mu šňůru
Knížku krásně zbytečnou
co má lživý děj
Píše se v ní jak se lítá vzhůru
lítá vzhůru
Ve dvou vzhůru
 
Odešlas mi před úsvitem
mám strach bloudit vlastním bytem
sám
Kam se kouknu kousek tebe mám
 
Skončili jsme Jasná zpráva
Není komu z okna mávat
víc
Jasná zpráva – Rub co nemá líc

Osmý den

Hudba:Petr Janda


Zkraje týdne málo jsem ti vhod
ve středu pak ztrácíš ke mně kód
sedmý den jsem s tebou i když sám
Osmý den schází nám
 
V pondělí máš důvod k mlčení
ve středu mě pláčem odměníš
v neděli už nevím že tě mám
Osmý den schází nám
 
Tužku nemít nic mi nepovíš
řekni prosím aspoň přísloví
Osmý den je nutný já to vím
Sedm nocí spíš
jen spíš
Vždyť víš
 
Někdo to rád horké jiný ne
mlčky naše láska pomine
Pak si řeknem v duchu každý sám
Osmý den scházel nám

Žárlíš

Hudba:Petr Janda


Když nezvaná přicházíš
má Lásko s největším „EL“
Proč hledáš hned důkazy
a ptáš se: „Koho’s tu měl?!“
Pak najdeš svůj vlastní vlas
někde na mém rameni
Tak neplač Pak poznáš snáz
délku – zbarvení
 
Když na dveře zaškrábeš
Máš Lásko kočičí styl
Já říkám: „Jsem rád že jseš“
Ty ptáš se: „Kdo tady byl?“
Své domněnky vyprávíš
Vážně Lásko bolí to
když na šálcích od kávy
hledáš rtěnku nesmytou
 
Žárlíš…

Jako za mlada

Hudba:Petr Janda


Jsem to já jak za mlada
i když jinak teď vypadám
Stále mám stisk buldočí
k tomu pár vrásek u očí
Názory jsem málo změnil
muziku mám rád
Co jsem cenil
cením dál
už zřejmě napořád
 
Jsem to já jak za mlada
Stejné věci mě napadaj’
Když se dívky rozvlní
není co bych jim nesplnil
V novinách čtu dobré zprávy
stále nejraděj’
Je to návyk od dětství
dnům dát spád a děj
 
Rád plavu v záhadách
tak jako za mlada
a stejně spoustu věcí nevím
I když mě uchopí
smolný den za klopy
mýlí se že se z něho zjevím
zjevím
 
Jsem to já jak za mlada
Stejně špatně se ovládám
Když mi něco nesedí
dělám si službu medvědí
Řeknu to co právě cítím
potom zaplatím
Tak se jevím sobě sám
Aspoň prozatím
 
Jsem to já jak za mlada
Stejné věci mě napadaj’
Stále mám stisk buldočí
k tomu pár vrásek u očí
 
Názory jsem málo změnil
Muziku mám rád
Co jsem cenil cením dál
už zřejmě napořád
Svůj řád

Květinový dítě

Hudba:Petr Janda


Moh’ bych být jedním z tvých prastrýců
Moh’ bych být i tvůj syn
 
Kytara hrála ti k zrození
Voněly kytky a dým
Tvá máma s náramkem koženým
měla tě bůhví s kým
Já o tom zdá se vím
 
Máš v kůži flétnu s tamburínou
Jsi z květin který nezahynou
Jsi stejná i když léta plynou
nám nám nám
Jsi dávný květinový dítě
Tvejch snů se bojej i štítěj
Já touhu co zas provoní tě
znám znám znám
 
S čelenkou na hlavě nemytý
skládáš svět z barevnejch škál
Sníváš když trávou se nasytíš
Je ti jak čas by stál
Vracíš se do ráje woodstoků
Vzbudit tě já bych se bál
do světa falešnejch proroků
co věčně nám lžou dál
Buď radši opodál
 
Máš v kůži flétnu s tamburínou
Jsi z květin který nezahynou…

Je sám...

Hudba:Petr Janda


Zvrhly se kostky domina
Kdy všechno začlo vzpomíná
Je sám
Kým kostky byly vrženy
Bez práce bytu bez ženy
Je sám
 
Odpověď hledá v lahváči
v hale nádražní
Když Svět se rychlej’ otáčí
tak něco zavraždí
 
Se zbytkem dávný nóblesy
nevnímá další houmlesy
Je sám
Napříč se v Čase zamotal
Čeká na svýho Godota
Je sám
 
Ukrejvá v tašce reklamní
svůj diplom červenej
Doufá že to co promarnil
už zejtra dožene jé

Dávno

Hudba:Petr Janda


To všechno co se mělo stát
bylo
Nic není staršího než včerejší den
A všechno co jsem včera zvlád’
silou
je dneska úsměvný a vzdálený jen
Spousta příběhů lásek jmen
 
Ta chvíle kdy jsem prvně vlál
nocí
nad dívčí nahotou a rokenrol zněl
Ta doba kdy jak slunce hřál
pocit
že všechno moh’ bych mít jen kdybych já chtěl
To už dávno je bohužel
 
Dávno
Dávno
To slovo má slzu pod usmáním
Dávno
Dávno
zní ve mně vlídně a bezustání
 
Když začne všechno kolem jít
líně
a závrať z dávných výher už je ta tam
a mizí chuť i důvod být
v mlýně
na všechno říkáš: „Vždyť tohle už znám!“
Tohle já za sebou mám
 
Dávno
Dávno…

Ženský, to jsou Andělé

Hudba:Petr Janda


Chlap dělá stejně všecko pro ženský
Zakládá banky – pakty vojenský
Lítá pódiem
Pro ženský chtěl by cenu Nobela
Kytaru žhaví doběla
Zpívá árie
 
Ženský to jsou Andělé
Chtěj chlapa co má úspěch na čele
Umělce či zloděje
Když jsi jen průměr vzdej se naděje
 
Co chlap se kvůli ženský nakmitá
Když má ji málem v hrsti není tam
S láhví přemítá
 
Ženský to jsou Andělé
Chtěj chlapa co má úspěch na čele
Umělce či zloděje
Když jsi průměr vzdej se naděje
 
Lížem si rány S láhví meditujem
Když známe tolik ženský čím to je
Dál je milujem

Je to tvá vina

Hudba:Petr Janda


Je to tvá vina
Ty jsi příčina
svýho smutnění
chápej má milá
ty jsi svítila
já měl zatmění
 
To se někdy tak stává vítězkám
zvyklejm na stupních stát
že se začnou těch co jim netleskaj
bát
To se někdy tak stává ješitám
co jsou zvyklý jen brát
Já z klidu tě krásně rozkmital
rád
 
Říkáš jak jsem tě zkoupal
a žes byla hloupá
a nemáš chuť žít
že ti po srdci čmárám
že je po mně spára
Že jen jsem tě houpal
a tep že ti stoupá
tím jak mě chceš mít
Však pod tím vším pýcha
už chystá se dýchat
a znít
 
Je to tvá vina
Ty jsi příčina
svýho smutnění
Chápej má milá
ty jsi svítila
já měl zatmění
 
To co se stalo se nejde odestát
Nejspíš to bude tím
(že) já sejmul tvůj vzácnej majestát
vím
 
Říkáš jak jsem tě zkoupal
a žes byla hloupá…

Festivaly

Hudba:Petr Janda


Zas jdem
Hučí foyer
líbáním a fórem
Zas jdem
Letos vyhrajem
jednu ze tří cen
Zas jdem
Každej v kapse má
předem cenu skorem
Čpí hotel
vůní zvučnejch jmen
 
Festivaly
kde jsme hráli
jako malí
byly fajn fór
Vítězný kór
Festivaly
Cenu sbalíš
 
Možná – zdali
Všem dáme mat
napřesrok? Snad
 
I pár
lásek vznikne tu
zasvištěj’ tu lana
Jak brát
tuhle paletu
lidí s muzikou
Mám rád
když jdem do květu
na pokojích zrána
Že jsme mám
radost velikou
 
Festivaly…

Můj klid

Hudba:Petr Janda


Můj klid
je jen zdánlivej
přitom v sobě sám si burácím
Můj klid
rub má bouřlivej
Proč to chápu já a tuláci
 
K televizi líhám zády
na svým kanapi
a program plnej dramat mám
Ty neznáš moje spády
Jsou jen pro chlapy
Aspoň takhle já ti utíkám
 
Můj klid
není průstřelnej
Koho doma máš ty netušíš
Svůj klid
nosím záměrně
Můj klid zátky dá mi do uší
 
Ty si mel svý věci všední
kolem dokola
Sám v sobě slézám horskej štít
Pro tebe jsem nabíledni
nula minulá
Tak mi můj klid přej
a nech mě snít
 
Můj klid
je jen zdánlivej
Můj klid
rub má bouřlivej

Jen jedenkrát

Hudba:Petr Janda


Když jím
svůj ranní chléb s máslem
tak vím
že věci maj’ řád
Pak s tmou
den číšník mě skásne
Všechno je právě jen jedenkrát
 
Když mám
tu holku co nesmím
Mám žít
anebo se bát
Jsem s ní
a v nás dvou je vesmír
Všechno je právě jenom jen jedenkrát
 
V nás dvou jsou hvězdy které na zem spadnou
Tak nevím co si mám přát
Snad přesný odhad svůj neodhadnout
jednou jedenkrát
 
Nač lhát
že něco se vrátí
Než stát
to radši se hnát
A rád
i nechám se zmlátit
 
Všechno je právě jenom jen jedenkrát

Aspoň poletíš

Hudba:Petr Janda


Když má Čas blízko k infarktům
a den zdá se šedivý
Objevíš zázrak dívčích rtů
a sobě sám se podivíš
 
Včera už málem smířený
zas dneska mlátíš do zvonů
Odmítáš řád i mínění
Jseš v poutech dávných zákonů
 
Máš teď z výšky závrať
Máš ji v objetí
Pád je z výšky návrat
Aspoň poletíš
 
Láska se jen z výšky uloví
Ze životní knížky tohle vím
Máš svůj příběh krásný – nenový
Neměř Čas a žij ho když máš s kým

Blíženci

Hudba:Petr Janda


Tys byla víc než krásně bláznivá
i hloupá S žádnou pamětí
Mít sílu tak se zpátky nedívám
Už chápu co je prokletí
Já zbouranej jsem tu dál
 
Říkal jsem všem tvým plánům tlachání
a bral tě vůbec s převahou
Prohlížím loňskou fotku z koupání
a piju víno nad Prahou
Já zbouranej jsem tu dál
Já zbouranej jsem tu dál
 
Víš holka
vzal síly
tvůj pohled
z Piccadilly
Jak já moh’ myslet že tě znám
Ty tam a
já tady
Spíš věřím
na záhady
A proto zřejmě sedím sám
 
Nech příští záplavy svých dopisů
Blížence dálka rozdvojí
Léty se změníš v jeden z obrysů
Zatím si dobře nestojím
Já zbouranej jsem tu dál
Tak sám

Naděje dvou

Hudba:Petr Janda


Dýchám vůni novin
dřív než začnu je číst
Mezi řádky lovím
co ten Svět může snýst
Zmoudří dospěje?
Sfouknou Ho s tmou?
Na dně Naděje
sháním tu svou
Naději svou
 
Dýchám vůni tvé kůže
v hloubce stejně strach mám
Že Svět má asi úžeh
chvíli zapomínám
Nic se neděje
Zháším tě s tmou
kousek Naděje
cítím z nás dvou
Cítím z nás dvou
 
Dýchám vůni novin
Cítím nebezpečí
Vím že to co se dovím
můj strach nevyléčí
Zůstaň raději
přikrytá tmou
Lásko Naději
cítím z nás dvou
Cítím z nás dvou
 
Naději Svou
Naději Tvou
Naději Dvou

Hudba:Petr Janda


Ať máš patnáct – třicet – padesát let
Ať jsi mlčenlivej nebo král vět
Ať si namlouváš jak dobře znáš svět
a i sebe sám
Ať máš úspěch nebo ujel ti vlak
Ať máš plány nebo žiješ jen tak
Ať jsi plejboj nebo znuděnej vrak
to všechno je klam
 
To když se zamiluješ
tam kde byl rozum je cit
Ve vzduchoprázdnu pluješ
Je zmatek tam kde byl klid
 
Jú ú
úder z nebe – bolest v kráse
Oheň i led
Jú ú
měříš Láskou a ne Časem
sebe i svět
 
Ať jen vyhráváš anebo máš pech
Ať máš v ústech lež anebo jen vzdech
Ať jsi jakej chceš tak čeká tě šrám
Víš i já to znám
 
Jú ú
úder z nebe – bolest v kráse…

Já někde čet’…

Hudba:Petr Janda


Já někde čet’
Je to dost let
že Čin se měří odvahou
a že můj strop
si každej snob
může plíst s vlastní podlahou
Řek’ jsem si: „To jsou řeči
K tomu jalový!“
Zkusím tak bez návodů žít
Žít Život svůj Ne něčí
Bez hry se slovy
To přece nějak musí jít
 
Kdo jsem to vím
Co dělat s tím
že měl bych poslouchat a rád
Žádný Hop – trop
Rocker i Pop
maj’ s léty jinou hudbu hrát
Na bárce dospělosti
mám plout v proudnici
kde nejsou žádný tornáda
Gumový mít i kosti
oči prosící
S tím ať mi vlezou na záda
 
Vykopnout výlohu svejch danejch možností
Kdy? Až mi bude šedesát?
Jen roky počítat
Mít řídký radosti
„kdybych byl býval“
nemám rád
 
Já někde čet’
Je to dost let
že Čin se měří odvahou
Vím že můj strop
si žádnej snob
nesmí plíst s vlastní podlahou

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít