Your address will show here +12 34 56 78
Věra Martinová

 V supraphonském studiu Mozarteum jsem natáčela jednu z mých prvních desek a když byla polední pauza, všichni někam odešli a já v předsálí zůstala sama… Najednou se tam objevil rozevlátý člověk s básnickou patkou a evidentní „špičkou“, sedl si vedle mě a řekl: „Tak to jseš ty, co taháš ty komoně po horách?“ Nevěděla jsem, kdo to je, ale hrdinně jsem snášela, když se do mě navážel. Brzy se dozvěděl, že jsem z Dobrušky, a když jsem nevěděla, kdo je to František Kupka, strašně mě „sjel“ a fakt je, že jsem si hned druhý den knížku o slavném rodákovi koupila a díky Pavlovi si rozšířila obzor. Časem jsme se skamarádili, a když si jednou dělal legraci z textů mých písniček, řekla jsem mu, že když je tak chytrej, ať mi nějakou napíše. Asi mě chtěl víc poznat, zavolal mně a ten telefon trval dobré dvě hodiny. Občas si odskočil pro skleničku a povídal a vyptával se a povídal… Fascinovalo mě, co všechno ví, že je zasvěcený snad do všech oborů, jakou má encyklopedickou paměť a jak umí dávat všechno do souvislostí… A pak jsme spolu udělali řadu pěkných písniček, s texty spíš ze života než westernové pohádky. Pavlovy texty jsou zpěvné, ctí melodii, nikdy neudělá obrácené přízvuky a je takový profesionál, že když mi nějaké slovo nesedí, nebazíruje na něm a vymyslí jiné. Toho si moc vážím, takový přístup není běžný.

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít