Your address will show here +12 34 56 78
Zich Karel

Odjíždíš

Hudba: Bohuslav Ondráček


Odjíždíš odjíždíš
dálkou voníš
odjíždíš odjíždíš
v závratích
V pletencích kolejí
sny se rodí ztrácejí
tobě zvoní
prozatím
 
Svět má v tvých očích blůzičku zánovní
však mívá ji na sobě málo dní
jen málo dní
blůzu růžovou
Pak přijdou dny šedivých návratů
a blůza má nejednu záplatu
pak spoustu dní
sháníš novou
Tvůj svět má blůzičku růžovou
tak ztěží mou řeč vnímáš
máš v kufru čtyřlístek s podkovou
je léto vím ne zima
Svět má v tvých očích blůzičku sváteční
a já tu sám postávám zbytečný
snad v kapse máš
lístek zpáteční
 
Odjíždíš odjíždíš…
 
Svět má v tvých očích blůzičku zánovní
buď ráda vždyť chodívá málo v ní
jen chvíli v ní
bývá k vidění
Svět nosí blůzičku bílou též
bývá i šedivá bývá béž
Kdo ví jak žít
všechny ocení
Tvůj však má blůzičku růžovou
tak ztěží mou řeč vnímáš
máš v kufru čtyřlístek s podkovou
je léto vím ne zima
Svět má v tvých očích blůzičku sváteční
a já jsem sám náhle zbytečný
Snad v kapse máš
lístek zpáteční
 
Odjíždíš odjíždíš…

Vem’ na to jed

Hudba: Karel Zich


Vem’ na to jed
v kamnech žádný oheň není
proč si na to hrát
klíč mi v kapse překáží
Vem’ na to jed
je mi líto kuropění
že nás musí znát
jak chcem skrýt svá závaží
Vem’ na to jed
zvyk nás změnil
svojí šedí
jako plyš
z jasných barev jsou teď
tlumené
 
Vem’ na to jed
nejsem cenný
že jsme bledí
proč to víš
Zbylo z velké touhy
nechtěné
 
Je mi všeho líto
je mi to líto
tak líto že bych snad radši spal
Je mi to líto
nic nezmění to
Všechno jde dál
 
Vem’ na to jed
já chtěl pouhý týden týdnů
pár let jsem tu zbyl
ať chci jak chci počítám
Vem’ na to jed
já se vážně v tobě zhlídnul
vzal i dal svůj díl
hledal v nás co není tam
Vem’ na to jed
když jsem s tebou
je mi zima
ty to víš
i když léto vchází
roletou
Vem’ na to jed
oči zebou
spolu s tvýma
Tak se ztiš
Vždyť i ticho křičí
za větou
 
Je mi všeho líto…

Klobouk plný deště

Hudba: Karel Zich


Úsměv blázna měl
a půlku v láhvi
A klobouk zmaštěný
stal se kašnou opodál
a ten déšť v něm zněl
když Čas náhle oněměl
 
O čem snil
ten strašák do zelí?
A déšť myl
tu tvář filozofa
Světadíl
ve snu rozdal celý
za těch pár chvil
klobouk málem
plný vláhy byl
 
Tak se zprávou stal
jeho klobouk plný deště
zprávou pro blázny
co někam táhnou
Majitel z vína spal
snil ten krásný dávný ještěr
v hloubce vrásek nápis měl
že Čas dávno přeletěl
 
On svůj Čas
svým vínem zpomalil
Sám ohřál i mráz
když dny nesčítal
Hledač krás
krásu málem párkrát
odhalil
Teď tu u zdi nářků spal
Před ním klobouk
plný vláhy stál
 
Klobouk plný deště
moh’ by klidně i jednou
můj být
Vždyť to stačí jenom jít
a ruku vztáhnout
Tahle trofej putovní
stvořená je pro ráj bláznů
co se vznášejí
za tou stejnou nadějí
 
Jako on
právě vzbuzený
ze sna do bdění
když právě přestal déšť
Pod hadry mu zněl
dávno puklý zvon
Klobouk s deštěm vzal
Já to nebyl
já to nebyl
kdo se tenkrát smál

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít