Rád bych řekl, že si velice vážím práce mnoha našich význačných renomovaných textařů a četl jsem i pozoruhodné verše nastupující generace, ale Pavel Vrba má pro mne ještě nějaký další rozměr. Asi proto, že při svém inspiračním vytržení si pro myšlenky do takového odlišného rozměru chodí.Takto vzniklé texty, obvykle povýšené do sféry poezie, jsou okroužkovány na míru a ještě obohaceny o punc nadčasovosti. Hodně jeho textů vnímám (a určitě nejenom já) s pocitem aktuálního autentična. Třeba taková ROCKOVÁ OPERACE, kterou jsem nazpíval se skupinami Blue Effect a Ketron, na mne dýchá pokaždé z jiného úhlu, vždy v souladu s tím, co prožívám. Cestování po spirále času nečinilo Pavlovi žádné obtíže. Leckdy sice zpohodlněl v domácí hospůdce v Dušní, kde měl svou vyleštěnou židli, leč toulky historickou Prahou byly pro něj příznačnější; jeho trojdenky či pětidenky trvaly někdy i týden. Ani nejlepší vizážista by nedokázal ztvárnit vnější symptomatické stránky tak specifických absťáků. O těch vnitřních, se kterými se Pavel dokázal vypořádat s vůlí antického kentaura a sveřepostí stoika v jedné osobě, ani nemluvě. A právě v takových chvílích, kdy jeho jedinou neřestí byla snad jen cigareta, vznikalo a dralo se na povrch to nejlepší, co v sobě má.
Vypili jsme společně hodně piv i vína a prožívali hezké večery plné vzletných myšlenek a poezie. Byly i chvíle, kdy začal být Pavel ke svému okolí nevrlý, někdy až agresivní. Snad proto, že při jeho přechodu přes práh do jiného světa se mu všichni jevili prázdní, se snahou stáhnout ho zpět… V takových chvílích se zvedl a mizel do neznáma, někdy po anglicku, jindy po pavlovsku, aby se opět mezi námi objevil jako zářící sluníčko s kusem čerstvě popsaného papíru.