Tři krabice od banánů, tak vypadal „archív“ mého muže Pavla. Přihazoval tam rukopisy, strojopisy, jejich kopie… a léta říkal, ať s tím nic nedělám, že se v tom vyzná. Jenže když chtěl někdo nějaký text, oba dva jsme hledali a hledali, třeba dva tři dny… A jednou jsem řekla dost, udělám v tom i přes protesty pořádek. Rozhodla jsem se pro uspořádání textů podle interpretů. Zakoupila jsem čtyřicet desek s tím, že jich pár zbude. Ale kdeže. Musela jsem jich stejný počet dokoupit a nějaké ještě navrch. Hodně a pravidelně spolupracoval zhruba s třiceti, možná pětatřiceti interprety, s ostatními méně, anebo jim napsal jen jednu dvě věci (a těmi byli například: Petra Černocká, Karel Černoch, Milan Drobný, Yveta Dufková, Marcela Králová, Lenka Filipová, Antonín Gondolán, skupiny Golem, Katapult, Motor band, Stanislav Hložek, Dalibor Janda, Jana Chládková, Petr Kocman, Hana Křížková, Magda Malá, Petr Muk, Petr Němec, Petr Rezek, Viktor Sodoma, Eva Svobodová, Jiří Štědroň, Tanja, Naďa Urbánková, Víťa Vávra, Pavel Vítek, Jitka Vrbová, Aleš Ulm, taky Lída Noppová a další). Mluvím o písních, které vyšly na deskách. V krabicích pak byly také texty, které na desce nevyšly, ale natočil je rozhlas pro vysílání, a také texty, které se nerealizovaly vůbec. Ty jsem dala do desek s názvem „volné“. A pak jsem plnila desky s názvy divadelních her a muzikálů… Kolik přesně písňových textů můj muž napsal, to už nikdo nikdy nespočítá. Odhadem jich je skoro dva tisíce.

Marie Vrbová