Your address will show here +12 34 56 78
Karel Hála o Pavlovi

Pro mě všechno naplno a úplně nově začalo v divadle Apollo… Před tím jsem zpíval u Bezubky ve Valdeku a natočil s ním pár věcí pro rozhlas. Apollo, to byla dílna s obrovským zázemím muzikantů, textařů a zpěváků a pracovalo se tam z velké části týmově; Jirka Štaidl si nechával Mirka Klempíře, jeho bratr Láďa zas většinu písniček psal s textařem Rosťou Černým a Tonda Gondolán s Pavlem Vrbou… Hotové písničky pak šéfové divadla rozhodili mezi nás, zpěváky. A právě v Apollu jsme se viděli s Pavlem poprvé… V té době jsme chodívali k Paukertovi – vzadu byla taková malá vinárnička, a vzpomínám si, jak jednou Pavel vešel v brčálově zeleným saku a světlounkých kalhotách, já na něj udiveně zíral a on s přehledem řekl: „To víš, inspirace!“ A další den přinesl písničku Stýblo trávy. Když psal Síť houpací, tak to se zas s nějakou krasavicí rozešel… to bylo neskutečný, pořád byl zaláskovanej. Ale obrovsky plodnej. Přes textaře jsme se my zpěváci dostali do další „dílny“ a to k rozhlasovému orchestru Josefa Vobruby. Tam to šlo fofrem – tak třeba v pátek zazněly premiérově písničky v soutěži Eurovize, Vobruba si je nahrál, hned v noci oslovil někoho z textařů, v pondělí se česká verze natočila a hned vysílala…


Pavel měl výhodu, že umí psát podle not, a stejnou výhodu (někdy až nevýhodu) jsem měl i já. Vědělo se o mně, že mám nezničitelný hlas, který zní stejně ráno jako večer a toho rozhlasoví redaktoři a režiséři hojně využívali až zneužívali. Často jsme byli s mojí písničkou hotovi v půl devátý a co teď… Tak vytáhli štos not, přeškrtali jména zpěváků, kteří je měli původně zpívat, dali mi part do ruky a už se jelo… Dávali pozor na dikci, ta musela být perfektní, zejména, když byl v režii Zdeněk Petr – ten vždycky říkával: muzika je krásná věc, ale čeština musí být čeština, protože lidi poslouchají slova. Byla to obrovská škola pro všechny zpěváky a fakt je, že všem z té naší éry je dokonale rozumět. S Pavlem jsme se před každým natáčením jeho textů sešli, opravili, co mi nešlo lehce do pusy, zkrátka jsme se snažili, aby to dopadlo dobře. Byli jsme skvělá generace.

Pokračováním používáním stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnily co nejlepší procházení. Používáním stránky bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Rozumím" k tomu dáváte souhlas.

zavřít