Jak já vidím Pavla Vrbu? Pavel je básník. Nevím, jestli je to víc než textař, nebo míň než textař. Básník je básník. Pavlovi někdy rozumíte úplně všechno a je vám všechno jasné, ale někdy vůbec nic.

Básníci jsou dokonce i ješitní jinak. Vždycky, když jsem chtěla, aby něco předělal, nebála jsem se, že se bude zlobit, ale že ho raním. Vždycky to ale nakonec bylo jednodušší, než jsem čekala. Pavel je totiž neuvěřitelně tolerantní, citlivý a empatický člověk. Je jak řeka. Každým záhybem je jiný. Napsal toho moc, a je živoucím dokladem toho, že u génia nerozhoduje jenom kvalita, ale také kolik té kvality bylo. Je jí dost.