Pavla znám víc než třicet let. Za tu dobu jsme spolu napsali mnoho písní, vypili nejednu sklenici a zažili hodně srandy. Vzpomínám si na jeden večírek, na kterém se chtěl Pavel gentlemansky představit jisté profesorce s drdolem vyčesaným až do stropu. „Dovolíte, abych se představil? Jsem Pavel Vrba, spisovatel!“ Ona řekla: „Jak, prosím?“ Pavel opakoval: „Pavel Vrba, spisovatel!“ Ta upjatá dáma na to přezíravě: „Neznám!“ Pavel mávl rukou a řekl: „Ty jsi taky pěkná nuda!“ Důstojně odkráčel k naší partě od „Zpěváčků“, se kterou strávil zbytek večera. Tím nechci říct, že by byl Pavel nezdvořák, naopak, k ženám má krásný vztah. Kupříkladu nikdy nepomluvil ani jednu z mých manželek a milenek. Prostě, když mu někdo nesedne, dá to najevo. Mám Pavla rád za jeho vidění světa, za jeho nádherné slovní obraty, které lehce jen tak mimochodem sype z rukávu.

Bez Pavla Vrby bych neabsolvoval Občasné pánské jízdy, nebloudil Světem hledačů, dívky oděné do Šatů z šátků bych nepojmenovával různými indiánskými Jmény. Bez Pavla Vrby bych byl o hodně chudší.