Dlouhou dobu mě lákalo vyjmout hlavní, klíčové motivy ze známých klasických skladeb a nazpívat je tak, že svým hlasem nahradím některé hudební nástroje. Čajkovského Labutí jezero, Smetanova Vltava, Beethovenova Měsíční sonáta, Dvořákovo Largo, Chopinovo 4. preludium… a další. S tím dost odvážným nápadem jsem se obrátila na Petera Breinera – vynikajícího skladatele, dirigenta a klavíristu slovenského původu, žijícího v Kanadě. Věděla jsem o něm, že se věnuje prolínání různých hudebních žánrů, anglicky nazývanému crossover, že třeba skladby Beatles „přepsal“ pro symfonický orchestr… Peter Breiner souhlasil, vzniklo třináct písní s klasickými leitmotivy, ke kterým bylo třeba přidat dobré texty. Ta nejlepší doporučení směřovala na jednu adresu – k Pavlu Vrbovi. Sešli jsme se a padli si do oka. Pavla projekt velice zaujal – přiznal, že chtěl vždycky něco podobného zkusit. Texty byly hotové neuvěřitelně rychle a jsou skvělé, Pavel je psal na jeden zátah. Oba jsme tím velice žili a to nás rychle sblížilo. Natolik, že za mnou přijel i do Bratislavy do studia, když jsem písně nahrávala. Prostě to se mnou nefalšovaně prožíval. Dnes vím, že je Pavel nejen vynikajícím textařem, ale i výborným kamarádem, kterému říkám „chodící encyklopedie“. Jeho písně zpívám často i se symfonickým orchestrem, a vždycky naživo. A věřím přitom, že by se ti klasikové za nás oba určitě nestyděli.