Na počátku společného dotýkání – koncem šedesátých let minulého století – bylo na rtech STÝBLO TRÁVY. Čtyřicet let poté uchopil Pavel standard Randyho Newmana GILTY a učinil z něj titulní píseň nového alba ASPM Má vina. V období vymezeném zmíněnými událostmi protekly oběma kapelami, se kterými jsem postupně spojil svůj život – Apollobeatem a ASPM – desítky Pavlových textů. Respektive většinou neprotekly, ale staly se každodenním chlebem nebo přímo repertoárovým pilířem. Pavel psal texty dílem na světové písně vybraných autorů, dílem nabízel texty, které jsem zhudebňoval. Namátkou – Apollobeat: KDYBYCH JÁ BYL KOVÁŘEM Tima Hardina, DÍKY VZDÁVÁM Neila Diamonda, CO TEĎ S TÍM Randyho Newmana, či ÚSTA DÍVKY DÁŠI nebo DÝMKA JE ZÁZRAK, které tak skvěle zpíval můj bratr Petr… Namátkou – ASPM: MYSLÍM TEĎ NA TEBE MOJE MILOVANÁ zpívám už více než dvacet let a nikdy zpívat nepřestanu, BLUES PRO BARMANKU „U BRÁZDŮ“ úžasně zpívával Petr Kalandra… a ovšem miluju BASIN STREET BLUES – BLUES NÁDRŽNÍ ULICE Spencera Williamse… V něm jsme se s Pavlem propojili do té míry, že jsem mu ho zahrál na stříbrnej kornet do mobilu těsně před operací srdeční chlopně… Pavlovy chlopně. Nebyla to MÁ VINA. Škoda že nehodlám založit třetí kapelu svého života. Pavel Vrba by u toho určitě byl.