Zpovědi ženských s bolavým srdcem… Takové písničky pro mě Pavel psal a já je zpívám dodneška. Jsou nadčasové, cítím, že to nejsou vymyšlené příběhy – Pavel byl donedávna velký bohém, žil život plnými doušky, hodně toho viděl, hodně slyšel a uměl se z toho vypsat. Rádi jsme ho s mojí ostravskou kapelou v osmdesátých letech na Starém Městě pražském navštěvovali, těšili jsme se na jeho vyprávění, byli jsme zvědaví na jeho názory, věděli jsme, že je nemění a řekne je kdekoliv komukoliv, že není kam vítr tam plášť. A pamatuju se, jak jsem se před ním bála říct svůj názor nahlas, že to bude blbý, že se shodím, ale Pavel je velká osobnost, s každým diskutuje se zaujetím a každého bere za partnera. Když jsme připravovali LP v roce 1985, tam už chtěl, abych zpívala o něčem úplně jiným.Vznikla z toho naprosto nadčasová bomba rockových věcí a jsem přesvědčená, že kdybych s nimi dneska přišla jako s novinkou, všichni to tak vezmou.Těším se, že celou tuhle záležitost převedeme na CD. Byli jsme fakt hodně vpředu. A co mě na Pavlovi udivilo nejvíce? Že on, ošlehaný kouřem vinárniček, tolik miluje hory a skvěle lyžuje. To mně k němu opravdu nikdy nešlo.