První písničku s Pavlovým textem jsem natáčela, aniž jsem tušila, kdo Vrba vůbec je. Bylo to s FLAMINGEM v Ostravě v roce 1968 a písnička se jmenovala Jsi jen blud. Potom, z kraje sedmdesátých let, jsem Pavla Vrbu poznala. Připadal mi jako člověk z Montmartru – poeta, beatnik, bohém a choval se galantně.
Mockrát jsme si povídali o muzice i o životě a myslím, že jsme byli „na jedné lodi“. Líbila se mu naše ostravská kapela a rozuměl si s muzikanty – Richardem Kovalčíkem a Vláďou Figarem. Spolu s Vláďou pro mě napsali krásné věci, třeba Pouť – úvodní píseň alba PĚŠKY PO DÁLNICI, nebo nádherný Quasimodův sen.
Mám ráda jeho texty, mají obsah a náboj, respektují frázování a zpěvnost. Stačí poslechnout si písničky Bouda Na horroru, Má se stát, Dámskej mejdan a další a další…