Myslím si, že jsem vždy dobře odhadl, s jakým druhem muziky mám za kterým textařem jít.Vyložený hitmejkr a specialista na slogany byl Jirka Štaidl. S romantickou kantilení muzikou jsem se často obracel na Zdeňka Borovce. Samozřejmě, že to byl nejen romantický autor, ale uměl i „pořádně za swingovat“, stejně jako Štaidl dovedl být i romantický. Pak je tu jeden typ dost těžko zařaditelný, a to je Pavel. Já mu říkám textař-filozof. Umí samozřejmě taky všechno, ale někdy mi připadá, že ani nechce. Že šel v textech do hloubky, používal metafory a nekrotil svou obraznost, to mu bylo spíš k neprospěchu – ubíral si tím záměrně na vlastní síle mezi těmi, co dodržovali hitová pravidla. Jeho texty totiž nebyly většinou na první dojem jasně čitelné, muselo se nad nimi přemýšlet a to je cesta proti hitu. Ale všichni jsme je do svých repertoárů rádi a hrdě zařazovali, protože to byla skoro vždycky vysoká kvalita. S Pavlem tedy vyslovené šlágry (kromě snad Bloudím pasáží) nemám, ale několik skvělých písní jsme spolu natočili, zvlášť vydařené jsou na albu Rocky mého mládí – ZMÍRÁM LÁSKOU, JEN JÁ VÍM, KDY MUŽ PLÁČE a LÁSKA TO JE DRAMA. Moc si Pavla vážím také za to, že o mně vždycky mluvil dobře, a to i v dobách, kdy se to vůbec nenosilo…

Pavel je pro nás zpěváky naprostá vzácnost. Je to básník všech básníků, textař je slabé slovo. Vidí nám totiž do duše.